Caveman hraje Jan Holík

Málokterý autor se může pochlubit takovým úspěchem, jako Rob Becker - vyprodat divadelní sály v USA stejně jako ve Slovinsku, v Německu jako ve Francii - to už chce hodně talentu a správného citu pro žhavé téma. Možná k tomu napomohlo i štěstí narodit se ve správné zemi ve správnou chvíli. Vždyť kde jinde se společnost zabývá rozdíly mezi muži a ženami tak široce jako právě v USA? Pojem "sexuální harašení" se šíří světem z Ameriky. Ve Spojených státech nehovoří o ženách či o mužích, ale o "lidských bytostech", aby se vyhnuli možnému nařčení z diskriminace toho či onoho pohlaví. Rozdíly mezi muži a ženami a s tím spojené komplikace jsou ovšem vpravdě globální. Rozumí jim stejně Belgičané jako Kanaďané, Italové jako Nizozemci.
Porozumí jim i Češi? Jistě k tomu přispěje i protagonista dvouhodinového představení jednoho herce, jímž byl do konce roku 2004 Jaroslav Dušek a od roku 2005 Jan Holík.
Ti, kdo už viděli Cavemana s Jaroslavem Duškem, mají nyní možnost posoudit v této roli Jana Holíka. Kdo půjdou na Cavemana poprvé, nemusejí litovat: Holík ho hraje jinak, ale rovněž skvěle.

Honza Holík, herec

Honza je typickým příkladem toho, že když má někdo talent a k tomu i trochu nezbytného štěstí, tak TO prostě jde! Po maturitě vystřídal několik firem, kde pracoval v kanceláři, později jako manažer, ale velmi brzy došel k závěru, že tohle opravdu není nic pro něho.
Když jednoho dne objevil v novinách inzerát divadla J. K. Tyla v Plzni, že hledají do muzikálu Šumař na střeše vhodné typy na postavy Rusů, dlouho nepřemýšlel a vyrazil na konkurz. K tomu, že Honza nakonec roli v muzikálu dostal, ba dokonce že ho po premiéře přijali jako stálého člena sboru operety divadla J. K. Tyla v Plzni, přispěl jeho výrazný herecký talent, i 15 let ve folklórním souboru, 11 let hry na bicí nástroje, zpěv a fakt, že miluje muzikál Šumař na střeše.
Úspěšně účinkoval v muzikálech a operetách Šakalí léta, Pytlákova schovanka, Juno a Avos, Země úsměvů, Bocaccio, Crazy for you a Cikání jdou do nebe. Po několika letech cítil potřebu dál rozvíjet zkušenosti nasbírané v divadle, v kapele i v životě a podal si přihlášku na pražskou DAMU, obor herectví činoherního divadla. Byl přijat a dnes už má za sebou spoustu školních i mimoškolních projektů. Zahrál si například otce Pěrekatova ve hře Rváč (autor Antonín Máša, režie Jan Kačer), krále Duncana v Macbethovi (režie Boris Rösner) a hlavní postavu jedné povídky ve hře Hovory o štěstí mezi čtyřma očima od autora hry a zároveň jejího režiséra Patrika Hartla. Ve zlomovém třetím roce po nástupu do DISKU začal zkoušet v Topolově Kočce na kolejích.
V Plzni, odkud pochází, dál zpívá v kapele HIBAJ, takže ani jeho láska k hudbě nepřijde zkrátka.